Letos se začátkem jara jsem konečně opět „chytil slinu“, zájem, chuť, znovu se pustit do pozitivního procesu. A to asi hlavně proto, že jsem konečně dostal nápad, jak vyřešit „temnou komoru“ v mém skromném příbytku s naprosto žádným místem pro temnou komoru. Vymyslel jsem, že demontuju jednu krajní skříňku kuchyňské linky, která tam byla stejně jen jako „skladiště nad pračkou“ a místo ní přidělám zvětšovák na stěnu. A jak jsem vymyslel, tak jsem provedl.
Zvětšovák je hodně těžký, ale naštěstí je „položený“ ze dvou stran na hranách obkladů, čili šance, že by se utrhl, je velmi malá. V noci pod ním bydlí kočky, tak otestováno dvěmi skoro pětikilovými koulemi 🙂
Když jsem měl tedy vyřešené umístění zvětšováku, tak už nic dalšího nebránilo finální realizaci. Na eBayi jsem od japonského prodejce koupil El-Nikkor 105mm 5.6 za necelých 4500,- Kč ve stavu nového kusu, včetně dopravy a daně, a za 4 dny ho měl doma. K zvětšováku bohužel stále nemám dořešený rámeček na své 6×8 negativy. Kolega z bývalé práce mi ochotně vytiskl na 3D tiskárně „Držák 6×9“ (foto níže), který sice jakž takž funguje, ale fouká z něj parazitní světlo ze stran, a na mé negativy 6×8 je prostě otvor příliš velký (vyplňuju kraje kousky matné čtvrtky). Do budoucna to bude rozhodně chtít lepší řešení. Nejspíš si nechám v nějaké firmě na obrábění přesně vyfrézovat otvory z běžně dostupných ráměčků na kinofilm.
První fotka 22.3.2025
A tak jsem se do toho pustil. Vyskládal jsem si na linku všechny ty posbírané věcičky, promyslel procesy, kroky za kroky, zatemnil displeje trouby a mikrovlnky, sundal „chytré“ hodinky, pustil metal, počkal, až se venku setmí, protože zatemnění mé komůrky je bídné, zapojil světlo, připojil zvětšovák k hodinám, vychladil chemii… A protože si o tom léta čtu, tak suchou teorii poměrně dobře „znám“, mokré praxe jsem se neobával 🙂
První fotky jsem zkusil na papíry, které jsem dostal ke zvětšováku – byly to Foma 13×18 z roku 1995, třicet let staré 🙂 Ale na první pokusy budou dobré. Jak jsme si pamatoval ze suché teorie, nastavil jsem na barevné hlavě hodnotu denzity „D“ na 30, barvy zatím nechal být. Srovnal si lišty na krycím rámečku, který má pravé úhly asi jako od ruky nakreslený obdélník, na hodinách nastavil 30 sekund, clonu na objektivu zatím nechal na 2.8, vložil negativ… stiskl focus na hodinách a … NIC. Naštěstí chcípla jen původní stará žárovka, a já mám 9 nových 🙂 Výměna na pár minut.
Žárovka vyměněna a pak už to šlo ráz naráz, jak psali všude na internetech. Vložil jsem si jeden papír do rámečku, rozsvítil zvětšovák, zjistil, že prostě na to nevidím, s lupou na čtení nějak zaostřil (zrno jsem neviděl ani omylem), papír vyndal, nalil vychlazenou chemii do misek, rozsvítíl jsem si oranžovou kouli, zhasnul hlavní světlo, 2 minuty viděl rudé kruhy, po hmatu jsem našel papíry, vložil jeden do rámečku, našel hodiny, stiskl „start“ a po třiceti vteřinách bylo Osvíceno.
Všude píšou, že se musí papír do misky vložit pokud možno rychle, aby byla celá plocha v kontaktu s vývojkou v jeden okamžik. Takže jsem si všechno mále hned vylil na nohy. Viděl jsem rudě. Po asi 15 vteřinách se v rudé misce na rudém papíru začaly objevovat první tmavé obrysy. Muhehe, asi tam něco přeci jen bude! A taky, že bylo! 🙂 Po minutě jsem přendal papír na 20 vteřin do přerušovací lázně, pak asi na tři minuty do ustalovače a nakonec asi 4 minuty pral tekoucí vodou, a bylo to.
První fotka!
První dojmy
- JE to významně snažší, než jsem čekal
- Vyvolat film je o dost těžší (je nutné být přesnější)
- Zatemňovací roletu, kterou mám u kuchyně místo dveří, mi digestoř vyfoukne z lišt 🤬
- Expoziční dort mi přijde snazší, než „proužková metoda“
- Při manipulaci s páčkami na barevné hlavě si pokaždé šťouchnu do negativu, který kouká z držáku
- Potřebuju zaostřovací mikroskop, jinak zrno nikdy nespatřím
- Držet v ruce vyvolanou fotku je… ÚŽASNÝ!