Představuju si, že si tak prostě jdeš kolem lesa, a najednou, z ničeho nic, zuješ číny, svážeš tkanice a hodíš je na strom. A pak se sklebem na ksichtu odkráčíš bos do křoví. A jdeš, a jdeš a pokud ses nezastavil, jdeš navždy.
Vzal jsem na courání opět svou starou Minoltu XG-M. Už s ní moc nefotím, protože se mi s mýma vokama špatně ostří, už na to prostě tak dobře nevidim. A taky už není tak spolehlivá, holt přes 40 let stará elektronika si někdy dělá co chce, měří podle plotu a tak. Stejně, jako já. Takže OK.